Číslo dobrých zpráv

e d i t o r i a l

Číslo dobrých zpráv

Milé čtenářky / Milí čtenáři,

jestli vás titulek úvodníku zaujal, tak to do něj docela dobře zapadá. Protože v době, kdy panuje přesvědčení, že pozornost přitahují jen ty špatné zprávy, jste živoucí důkaz toho, že to tak úplně pravda být nemusí. A pokud jste se od něj odvrátili s nechutí a tohle čtete málem s odporem, tak moc přeju, ať to spraví třeba dovolená. Kus sezóny máme přece jen ještě před sebou.

Proč dobré zprávy? Ona by se jich našla spousta, ale ty z nich, které nějak souvisejí s Maximem, bych rád zmínil explicitně. Především tenhle úvodník k magazínu, na jehož obálce figuruje Meryl Streep, píšu právě v době, kdy svět obletěla zpráva, že se chystá pokračování skvělého filmu Ďábel nosí Pradu a zdá se, že téhle příležitosti by ani Meryl Streep ani Emily Blunt nemusely odolat (u Ann Hathaway panuje zatím pořád skepse). Kasovní trhák z roku 2006, – což je mimochodem nejen rok, o kterém zpívá kapela Katapult, ale i ten, kdy vznikla značka Dr. Max (to jen tak na okraj), – by se měl dočkat dvojky díky studiu Disney. O jedničce v rozhovoru pro Maximum Meryl Streep říká, že si šla natáčení užít, a tak doufejme, že si půjde užít i novou kapitolu.  

Z dalších rozhovorů pořízených pro toto vydání bych rád vyzdvihl ten s Dashi Stardust. Člověk těžko věří, že si tenhle alias zpěvačka vybrala, aniž by při tom její myšlenka byť jen zavadila o Davida Bowieho, svět je ovšem plný zvláštních věcí. Jsem ale hlavně rád, že tu můžeme dát příležitost nahlédnout do myšlenek člověka, který reprezentuje dnešní kosmopolitní mladou generaci. A nejen to. Pozoruhodná je i míra pokory, se kterou přes veškerý a nezpochybnitelný talent ke své kariéře přistupuje.

Dobrá zpráva související s tímto číslem Maxima je určitě také redakční návrat kolegyně Olgy Procházkové. Po pauze se vrací ve stylu, který je pro ni příznačný – se zajímavými a dobře zpracovanými tématy, které se dotýkají života nejednoho z nás. I detaily tu stojí za to. Třeba v textu věnovanému stresu z nedostatku času cituje třiasedmdesátiletou (!) Hanu, která si zoufá nad tím, že pořád něco řeší v práci. Tohle by lidé se sedmi křížky na krku opravdu řešit neměli. Ale vím… je to taková knížecí rada.

Rozčilují vás automatizované klientské linky? Také byste se někdy jednodušeji anebo vůbec dovolali živému operátorovi? To je další agenda, které se Olga věnuje a zpovídá odborníka na UX design, což je obor, který se laděním těchto neosobních systémů zabývá. A při čtení je pak člověk vezme z rozumných důvodů i na milost. Protože všechno má svůj rub i líc.  

A ještě jedna dobrá zpráva na konec tohoto editorialu. Jde přitom tak trochu o „sdělení ve vlastní věci“: Dr. Max se stal přinejmenším na půl roku partnerem dočasné expozice Národního technického muzea nazvané „České mozky léčí svět“. Pro největší síť lékáren v Česku byla velká čest, že ji organizátoři oslovili s nabídkou, aby na exhibici věnované zdravotnictví jako takovému reprezentovala svůj obor, tedy farmacii. Jestli jste byli v NTM naposledy už před lety, jak se říká „se školou“, možná teď najdete pro návštěvu o důvod víc. Muzea mají navíc tu výhodu, že člověk si výlet do nich může naplánovat za každého počasí.

Pro to letní Vám za celou redakci přeju co nejvíc dnů „tak akorát“!

Váš

Michal Petrov, šéfredaktor Maxima