Ráno budiž pochváleno
padesátka Marie
p a d e s á t k a M a r i e
Ráno budiž pochváleno
To je věta, kterou bych před nějakými dvaceti lety rozhodně nemohla podepsat. Ráno jsem dokázala spát, i když mi přitom děti hopsaly po hlavě. Ani pořádně nevím, kdy a jak se to stalo, ale je to pryč. Prostě jedna z těch věcí, o kterých si myslíte, že budou fungovat navždy a ono ne.
Text: marie Petrovová
T
řeba dlouhá školní dopoledne… Pokud se tam vyskytnula chemie, bylo to obzvlášť nesnesitelně nekonečné. A kde to je? Dnes mám pocit, že jsem sotva stačila vyřídit pár e-mailů a je poledne. Nebo chuť strávit deštivý víkend v posteli s knihou a nemuset nic jiného. Už můžu, akorát mě to nebaví. Po půlhodině jsem rozlámaná jak čokoláda. Nechápu, jak jsem se kdysi mohla v posteli i učit. Ale nevzlykám tu nad ztracenými schopnostmi mládí, protože mi vyšší střední věk nabídl novou možnost – ráno. Můj vnitřní budík se bez varování přetočil a překvapivě mě to baví. Nevím, jestli je ráno moudřejší, ale určitě je tišší a čas běží jinak než večer.
Německý filozof Schopenhauer považoval ráno za „mládí dne. Všechno je veselé, svěží a lehké: cítíme se čilí a máme k dispozici všechny své schopnosti. Neměli bychom si ho krátit pozdním vstáváním, ani ho promarnit banalitami nebo prázdným tlacháním, ale považovat ho za kvintesenci života a zachovávat ho takříkajíc posvátné.“
Přečíst si tenhle citát ve třiceti, tak obrátím oči v sloup. Neudivilo by mě, kdybych zjistila, že dálkové ovládání k televizi vynalezl nějaký unavený rodič, který si chtěl ráno o víkendu přispat. Podle rodného čísla je mládí fuč, ale ráno naštěstí žádný rodný list nemá. Brzké ráno může být trochu lenivé, pomalé a mlčenlivé. Ještě se v něm drží kousek noci a zatím do něj nepronikly denní zvuky, nejen motory aut a autobusů, ale ani to nepřetržité brebentění, které se nám dobývá do hlavy. Možná si ho přes den tolik nevšímáme, ale teprve ráno ukáže, jak klidný bez něj svět dokáže být. Snídaně, kdysi narychlo odbytá nezbytnost, se pro mě stala hlavním jídlem dne. Mám čas si ji v klidu připravit i vychutnat. Mám čas si ráno zaběhat nebo jen tak koukat, jak kosáci tahají z vlhkého záhonu žížaly. Na rozdíl od našich koček u toho pohledu neslintám. Jen si ho užívám. Staré rčení říká: „Užívej dne“. Já bych to možná trochu upravila – užívejte si ráno. Schopenhauer zemřel téměř dvacet let před patentováním telefonu, ale o vlivu tlachání na kvalitu našeho času zjevně věděl své už tenkrát. Až si budete užívat ráno, vzpomeňte si na něj a nechte mobil a sociální sítě spát. Nejspíš to odporuje všem fyzikálním zákonům, ale z mého pozorování se zdá, že elektronické tlachání dramaticky zrychluje čas. Pokud jde o něj, začínám být lakomá. A vůbec se za to nestydím. Přeji hezké ráno.
Vaše padesátka Marie m