Za Dr. Max do muzea

ájem o zdraví se dřív nebo později začne probouzet u každého, a tak vlastně ani není překvapení, že se na tohle téma rozhodlo na celé druhé letošní pololetí zaměřit i Národní technické muzeum v Praze na Letné. Průřezová dočasná expozice nese název „České mozky léčí svět“ a NTM v ní dalo prostor všem oborům, které se zdravotnictvím přímo souvisí. Že u toho farmacie nemůže chybět, je jasné.

Obor na místě reprezentuje právě největší lékárenská síť v Česku, a to hned dvěma výstavními stánky – jeden se zaměřuje na laboratorní přípravu, druhý na výdej léků v lékárně. S jedinou výjimkou, o které ještě bude také řeč, všechny exponáty poskytla ze svých sbírek právě síť Dr. Max. A je to vlastně poprvé, co se její depozitáře představí široké veřejnosti, protože za běžných okolností se dají vidět jen centrále Dr. Max na Pražské Florenci. A tam jsou vitríny přístupné vlastně jen zaměstnancům a jejich případným hostům. 

Teď tyhle police v sídle firmy dočasně trochu prořídly, ale je to s ohledem na důvod vlastně dobře. Protože sdílet pohled na kus lékárnické historie snad přispěje k popularizaci oboru, který se často setkává nejen s vděkem pacientů, ale taky s nedoceněním na jedné straně a nedostatkem pracovních sil na druhé. 

I v krabicích od bot

Možná stojí za to popsat, jak a z čeho sbírky Dr. Max vlastně vznikaly. Na začátku byly akvizice několika historických lékáren. Tou nejznámější je asi ta U zlatého hada na pražské Národní třídě, kterou Dr. Max citlivě zrekonstruoval a jejíž historické lékárenské vybavení a inventář se těší památkové ochraně. Tady je úcta k dědictví jaksi automatická a zajištěná zákonem. Pak jsou tu ale další, artefakty, které se vyskytovaly běžněji a nemají žádný zvláštní životopis. Přesto je jejich vypovídací hodnota značná. V lékárnách byly ale přece jen dlouho, dávno se dostaly mimo evidenci a za normálních okolností by nejspíš skončily v kontejneru. Řeč je třeba o laboratorním vybavení, které už se neužívá – jednak s ohledem na to, že podíl těchto činností v lékárnách klesá, jednak proto, že dnes už existují třeba modernější a přesnější pomůcky, které ty staré vytlačily z provozu. 

A tak z laboratoří, které každá lékárna musí v zázemí povinně mít, postupně mizelo dnes už zbytečné skleněné vybavení, které ještě donedávna odkazovalo k alchymistické minulosti části farmacie. Laikovi to lze srozumitelně demonstrovat například na menších destilačních kolonách, které dnes mnohem spíš než lékárníci používají vinaři a pálenkáři, protože nač něco takového v lékárně provozovat, když si destilované suroviny výhodněji koupí už hotové u velkododavatele? A třeba takový tavný mikroskop původem z Východního Německa by možná mladí lékárníci už ani nepoznali nebo neuměli použít. 

Nejde přitom jen o laboratorní vybavení, porcelánové stojatky nebo skleněné lékovky. Staré lékárny někdy vydávají ze zadních polic i letité léčivé přípravky v poriginálních obalech – některé měly pomoci pacientům třeba už za rakousko-uherského mocnářství nebo první republiky, jiné připomenou generacím pamětníků zase důvěrně známé krabičky a lahvičky dodávané po znárodnění socialistickým sjednoceným farmaceutickým průmyslem. Dnešním padesátníkům (a výš) nikdo připomínat značku Spofa nemusí. To je farmaceutické retro jako řemen!

Tohle všechno se podařilo shromáždit díky tomu, že lékárníkům jako lidem zhusta ctícím tradice není historie jejich oboru lhostejná. Letité artefakty sváželi do centrály Dr. Max v taškách, bednách, posílali je i v krabicích od bot, pečlivě zabalené do bublinkové folie. Někdy toho bylo tolik, že prostě zavolali: „Přijeďte si a vyberte, co je libo.“ A vitríny se plnily. Bylo toho tolik, že se ještě musely přikupovat. 

Velké stěhování

Dostat ty nejpodstatnější exponáty do muzea, to byl proces v několika fázích, ale v době dovolených si ho asi každý umí představit vůbec nejlíp sám. Protože to znamená de facto jen prostě rozhodnout, CO zabalit, taky do čeho, a pak už TO jen naložit a jede se. Žádné muzeum není nafukovací a to technické na pražské Letné taky ne. Výběr byl asi nejbolestnější fází realizace, protože něco zkrátka člověk oželí jen nerad, zvlášť když je za tím spousta úsilí. Do poslední chvíle se například dávala dohromady logistika, aby se dostala do muzea včas působivá elektrická destilační jednotka z jedné lékárny v Plzni. Povedlo se, ale na místě se bohužel ukázalo, že je pro expozici příliš velká.

Naštěstí ne nadarmo se uskutečnila přeprava robotického ramena Rowa, které do Česka cestovalo až z Itálie. Na výstavě jako prostředek, který zásadně zefektivňuje výdej léčiv a dává na péči o pacienta víc času, reprezentuje moderní směr v lékárenství a bez něho by příběhu v zásadě chyběla poslední kapitola. Třebaže v lékárnách Dr. Max takové roboty už fungují (v době vydání článku už sedm), ten „muzejní“ poskytl dovozce této technologie, společnost Helago a i touto cestou k ní putuje velký dík za všechnu vstřícnost. 

Moderní muzejnictví, to ale zdaleka nejsou jen statické exponáty. S tím by si žádný vystavovatel neměl vystačit. Proto například hned vedle robotického ramene stojí obrazovka, na jejímž monitoru se díky videu návštěvníci seznámí s tím, jak tohle zařízení v lékárně vlastně funguje. Milníky v dějinách farmacie, to je další videosmyčka, která běží hned na sousedním televizoru. Staví na ilustracích Roberta Thoma, který se dějinám oboru věnoval s vášní, aby je zachytil ve svém cyklu A History of Pharmacy in Pictures. V anglosaském světě jde o poměrně populární počin, u nás se s tímto dílem ale seznamuje široká veřejnost nejspíš poprvé.

Expozice Dr. Max nabízí i vysloveně interaktivní prvek. Smell zóna upomíná na dobu, kdy ke každé lékárně neodmyslitelně patřila charakteristická vůně – díky časté lokální přípravě, bylinám a dalším surovinám, ze kterých se v laboratořích připravovalo. Průmyslová hromadná výroba a hermeticky uzavřené obaly to změnily. Lékárenské přípravky i suroviny ale samozřejmě mají svou vůni stále a některé z nich lze nosem prozkoumat ve speciálním zásobníku právě teď na Letné. Jinou stránku laboratoře dokumentují elektronické přístroje, které dnešním lékárníkům práci usnadňují a proces přípravy zpřesňují.

Je toho zkrátka dost a dost, co farmacie mohla výstavě České mozky léčí svět v Národním technickém muzeu nabídnout. V červnu se její dveře otevřely a zůstanou tak až do poloviny ledna. Tenhle článek by měl zároveň sloužit jako pozvánka pro čtenáře, která – snad – nevyzní úplně naprázdno. m