Filmové číslo

e d i t o r i a l

filmovÉ číslo

Milé čtenářky / Milí čtenáři,

samozřejmě, že i v tomto čísle Maxima najdete – alespoň doufáme, že to tak bude – pravidelnou dávku zajímavého čtení. Jako časopis lékárenské sítě Dr.Max doporučujeme dávkování neměnit a udržovat frekvenci užívání na jednom vydání za kvartál. Hned se taky dostanu k jednotlivým tipům. Ale nejdřív ze všeho bych rád dal nějakým způsobem najevo, že i redakce si uvědomuje, že už několikáté číslo Maxima se do Vašich rukou (a taky na web) dostává v nesnadných časech. Mně hodně pomáhá vzpomínka na naši prababičku, která to v tomhle slzavém údolí dokázala odžít málem do stovky, za sebou měla život plný zdánlivě nevybratelných zatáček, ale dokázala obstát a každý den taky přesvědčovat o tom, jak je člověk nesmírně adaptabilní tvor. Měla taky takovou hezkou větu: Dneska si každý myslí, že štěstí je něco, na co má každý právo, ale on je to dar. Člověk nemusí být nutně sběratel citátů, aby se v něm někdy nějaká věta usadila. Natrvalo.

Obecně takovým obdobím (řekněme) se zesíleným vztahovým akcentem asi procházíme právě teď, když se na okraji střední Evropy válčí a my vidíme, jak tohle zlo na jedné straně rodiny trhá a zmenšuje a z druhé strany je zase dokáže semknout tak, jak nikdo z jejich členů donedávna netušil, že to vůbec jde. Že to musí jít. Kvůli přežití. Ne, v tomhle čísle Maxima není žádný článek o válce, ale aspoň na tomhle místě si dovolím krátce podotknout, že i když už veřejnému mínění začíná třebas všednět, není o nic míň strašná než na svém začátku. Je hrozná každý den, po který trvá.

Občas nám do redakce přijdou čtenářské ohlasy. Zaťukám to – nikdy nejsou negativní. Jsme za ně moc vděční a touhle cestou bych chtěl všem pisatelům poděkovat. Ale mnohem spíš bych měl napsat „pisatelkám“, protože vesměs píší ženy. A vlastně se tomu ani nedivím, protože si uvědomujeme, že výběrem témat (a koneckonců i autorů, resp. autorek) vytváříme magazín především pro ně. Ale v tomto vydání Maxima snad uděláme radost i mužům. Tyhle věčné kluky by mohl potěšit rozhovor s Milanem Reindlem, jediným Čechem, který to dotáhl u značky Lego na pozici designéra stavebnic. Už to dělá deset let a určitě to je hlavně zásluha kombinace hravosti a trpělivosti.

V tomto vydání Maxima je hodně filmu. U příležitosti nedávné premiéry snímku Buko jsme vyzpovídali Alici Nellis, autorku scénáře. V jedné životní chvíli si musela přiznat, že všechno se do života zkrátka nevejde a je potřeba udělat volbu. A moc se mi líbí její motivace při hledání námětů k filmu. „Musí to být něco, co nejde vyjádřit jednodušeji a levněji, protože jinak bych to tak určitě udělala,“ říká.

Další film, který se do hledáčku Maxima dostává, je snímek režisérské dvojice David Laňka / Martin Müller Spolu. Tématem je autismus, což byl určitě velký risk, protože nastavení publika vůči takhle vážné agendě se dopředu nedá moc dobře odhadnout. Ale podařilo se, Spolu se vydalo na svou cestu českými biografy a pro autory to musí být obrovská úleva, protože teď už se i oni stávají obecenstvem, které tuhle pouť sleduje už jen zpovzdálí. Tématu se věnuje i článek Olgy Procházkové, která se mj. rozhodla pustit do hledání autisty v nás samých. Je tam a jak ho poznat?

A film do třetice – tentokrát prostřednictvím interview se superhvězdou Jennifer Lopez, která se o přízeň diváků uchází v novince Vem si mě. Ale o tom v rozhovoru vlastně řeč není. „DžejLo“ mluví spíš o sobě a mluví o lecčems – třeba o podivné nespokojenosti, která najednou vpadne do života, i když člověku objektivně vlastně nic neschází. Její recept je jednoduchý i složitý zároveň – je nutné potkat někoho osudového: „Pak vám do života někdo vstoupí. Nemusí to nutně být partner, třeba jen někdo v práci. Ten dotyčný ve vás něco odemkne a vy víte, že odteď už bude život jiný.“ Partnerské vztahy považuje ostatně za klíčové i pro přijetí role, ale tady je mnohem přímočařejší: „Musí tam být dva lidé, co se do sebe zamilují, a na konci musí být happy end.“ A basta.

Přeju hodně zábavy s Maximem a taky to, aby byl čas k tomu ho odložit, protože bychom si zasloužili, aby byl říjen, pokud jde o babí léto, štědřejší než to deštivé, studené září.

Váš Michal Petrov, šéfredaktor Maxima