Milan Reindl: Stavět LEGO je jako nafukovat balónek

neska je středa, polovina týdne. Co jste ty tři dny dělal a co vás čeká? Jaká je vaše denní náplň? Počítám, že stavění kostiček to nebude…

Tenhle týden je toho stavění skutečně méně, protože začínáme dávat dohromady obrysy sortimentu na rok 2024. Takže se scházíme, hádáme se, jestli tam dáme bagr, nebo závodní auto, jestli tuhle, nebo jinou značku a vlastně je to docela zábava.

Kdybychom si to měli převést do čísel, kolik nových modelů musíte ročně vytvořit? To nebudou desítky, ale stovky, ne?

Stovky to jsou v případě celé značky, ale pokud jde o naše oddělení, tedy LEGO Technics, tam je to ročně kolem patnácti kusů. Ale to samozřejmě znamená, že každý z nás patnácti designérů si na tu „hádací poradu“ připraví několik návrhů, takže je z čeho vybírat, aby to bylo v něčem nové, neopakovalo se to, přinášelo to něco inovativního, ale zároveň aby to dětem nebylo neznámé a vzdálené, protože to by po tom pak třeba netoužily.

Máte vy takhle třeba v šuplíku nějaký model, který se už roky snažíte prosadit, ale pořád se vám to nedaří?

Jo, to se stává. Já jsem už zažil několikrát, že jsem s něčím přišel, zamítlo se to s tím, že to je „blbost“, a když jsem s tím přišel další rok, všichni to oslavovali jako skvělý nápad (smích). 

Když jste mluvil o tom, že vás designérů je v LEGO Technics patnáct, představuju si to správně, že v celé firmě jsou třeba oddělení zvířat, filmových postaviček, hradů, rytířů a podobně, a když si pak něco ve svém oddělení schválíte, musíte ještě před širší radu kolegů, před kterými si to taky musíte obhájit?

Přesně tak se to děje, protože společnost si samozřejmě musí hlídat třeba to, aby v jednom roce v různých modelech nevydala šedesát oveček nebo aby všude nebyly jenom buldozery. Prostě aby si každý našel to své, ať máte rád architekturu, schovávačky ve stromech, nebo toužíte po ošetřovně nemocných králíčků  (smích).

Kdo je vlastně tím, kdo LEGO stavebnice kupuje? Děti, nebo jejich rodiče?

Míříme hlavně na děti, protože ty jsou naším nejvěrnějším zákazníkem. Ale třeba u LEGO Technics je to trochu jiné, tam máme i výrazně starší zákazníky, kteří se k legu vrátí a chtějí stavět něco složitějšího. Není výjimkou, když si nás najde někdo kolem čtyřicítky a pak už se mu to stane vášní. A rok od roku nám přibývá i žen a dívek, což nás samozřejmě těší. On tomu všemu možná napomáhá i fakt, že v posledních řekněme deseti letech je společensky vlastně fajn být tak trochu podivín a geek, a proto už na vás nikdo nekouká skrze prsty, když mu řeknete, že si stavíte programovatelné roboty. A popravdě, když někomu, kdo skončil u lega jako dítě, ukážete nějakou stavebnici LEGO Technics, dost často mu popojede čelist směrem dolů a brzy se z nich stane náš fanoušek (smích).

Přiznávám, že tohle je přesně můj případ. A už několik let si k narozeninám přeju nový model nějaké LEGO Technics stavebnice…

A jaké modely si kupujete?

Auta – z bondovek, Krotitelů duchů, mustanga z Bullittova případu… Což mě tak napadá, vy v případě zrovna těchto vozů musíte přece počítat s určitou diváckou nostalgií starší generace. Zrovna u Krotitelů duchů to ale v případě nového filmu mohl být risk, že ten film neuspěje…

To máte pravdu, ale naštěstí se ten risk vyplatil, protože ti noví Krotitelé jsou podle mě skvělí, a to, jak pracuje s nostalgií diváků původních filmů, a přitom přitáhl pozornost i mladých diváků, je skvělé. Tohle kdyby nevyšlo, tak by si tu stavebnici koupili jen ti starší fanoušci. Ale takhle ji mohli stavět tátové se svými dětmi a trochu toho svého nadšení na ně přenést.

Jak probíhá představení nového modelu na té vaší schvalovačce? Přijdete s návrhem, nebo rovnou s modelem?

Stává se obojí. A někdy nám dokonce někdo zadá nápad a my ho máme za úkol zpracovat. A někdy se stane, že při stavbě určitého modelu vymyslíte něco absolutně jiného.

Co děláte, když se vám to stane?

Nechám to v krabici, kterou mám na tyhle případy, a někdy se k tomu vrátím, dopracuji to, a když je z toho model, který dává smysl a všechny na té naší poradě zaujme, jde do výroby.

Jak dlouho trvá, než sestavíte model s tím správným a nezbytným množstvím kostiček? Protože počítám, že je to jako v automobilovém průmyslu, kdy postavíte model a pak ho odlehčujete…

Přesně tak to je. Ale taky se někdy stane, že ty první prototypy jsou lehčí než finální model, protože u nich většinou trochu chvátáte, chcete je mít postavené co nejrychleji, abyste viděli, jak to bude vypadat, a pak zjistíte, že některá místa musíte zpevnit. Takže přidáváte, ubíráte, a kdybych to přirovnal k nafukování balonku, tak ten model musíte nafouknout tak akorát, aby vám hned nepraskl, když někde o něco zavadí, a přitom létal, jak má.

Kolikrát takhle musíte ten model postavit znovu, než na to správné množství přijdete? Protože u lega když něco „zkazíte“, tak musíte všechno rozebrat a začít znovu…

LEGO Technics je v tomhle hrozná řehole, to opravdu není pro každého. Já jsem ale docela trpělivý, a tak trpělivě skládám, rozebírám a zase skládám, i když nebudu říkat, že občas si nezoufám (smích).

A kolik prototypů jednoho modelu jste měl nejvíc, než jste došel k jeho finální podobě?

Evidenci si nedělám, ale myslím, že nějak kolem deseti patnácti. Ale jsou věci, které předěláváte a předěláváte, což jsem měl třeba u modelu Land Rover Defender, kde jsem byl hrozně nespokojený s čelním rohem se světlem, a to pak máte noční můry, o víkendu, ve sprše a všude přemýšlíte, jak to vyřešit, abyste na tak malém prostoru zohlednil všechny křivky, které má ten skutečný model.

Když jste zmínil, jak jste stavěl Defender, zajímalo by mě – s ohledem na to, že auto a stavebnice šly ven ve stejný okamžik – , jestli jste museli podepisovat nějakou doložku mlčenlivosti, aby nikam neunikly informace o tom, jak nový model Land Roveru bude vypadat…

Přesně tak to bylo. Nedostali jsme celý nákres vozu, ale vždycky jen jeho části, a to za opravdu přísných bezpečnostních podmínek. Takže já jsem stavěl stavebnici auta, a ani jsem pořádně nevěděl, jak bude celé vypadat. A pak, když už bylo hotovo, nás vzali do továrny v Anglii, abychom se na prototyp auta podívali, a já jsem dostal šok. To auto vůbec nevypadalo tak, jak jsem ho postavil!!! Naštěstí se ukázalo, že na sobě ty prototypy mají nalepenou pěnu a folie, které deformovaly tvary vozu, což se dělává, dokud se nový typ vozu nepředstaví. Ale v první chvíli by se ve mně krve nedořezal.

Funguje ve vašem oboru něco jako průmyslová špionáž?

To si pište. Jakmile děláte něco dobře a kvalitně, tak se hned najde někdo, kdo to chce zkopírovat a trochu se na vašem úspěchu přiživit.

Nakolik do LEGO stavebnic proniká elektronizace hraček?

Je to už jejich přirozená součást, byť třeba jen v malé míře, ale můžete si být jistý, že vždycky, když uděláte něco na dálkové ovládání, tak tím děti strhnete a ty pak strhnou svoje tatínky, kteří jim to koupí, ale taky dost proto, že si s tím sami chtějí hrát (smích).

A co vás nejvíc baví designovat?

Neužije mě na motorky, které nemusím ani v běžném životě, a přijdou mi obecně nebezpečné. A v oddělení se to ví, takže mě do nich nikdo netlačí. Naopak mě baví dělat repliky letadel a helikoptér a ještě radši mám zvířata. Mám pocit, že to tak u nás je, že co koho baví v životě, to modeluje.

Vy jste původním povoláním učitel. Vnímáte svou práci jako určité pokračování učení, protože faktem je, že stavebnice do určité míry ovlivňují výtvarné cítění, kombinatoriku, estetiku dětí?

Máte pravdu, že to má s učitelskou profesí hodně společného. Ale „neučím“ jen já děti, ony učí i mě. Když s nimi testujete nové modely, tak je pozorujete, jakým způsobem stavebnici staví, jak si s ní hrají, jak ovládají a využívají jednotlivé funkce… a vy jste tam najednou v pozici pozorovatele, žáka, který se někdy – v dobrém – nestačí divit. Takže ano, jsou tam styčné body, jen jako učitel zasáhnete na škole řekněme 250 dětí a se stavebnicí se jedná o statisíce.

Stalo se vám někdy, že byste od někoho dostal vlastní model lega?

To ne, on už mě legem nikdo neobdarovává, protože mají pocit, že by to bylo jako nosit dříví do lesa (smích). Ale přiznám se, že si pečlivě hlídám, kdy jaká stavebnice vyjde, a to si ji pak jdu hned ten první den koupit a potřebuju si ji postavit. Nedávno třeba vyšel transformer Optimus Prime, který se mění z trucku na robota, a to pro mě byl určitý splněný dětský sen, takže ještě před prací jsem si ho šel koupit.

Takže jste šel se stavebnicí lega do Lega?

Přesně tak (smích). A celou pracovní dobu jsem se na tu krabici díval a svrběly mě prsty, protože už jsem se strašně chtěl pustit do stavění. Uznávám, že se mě to dětské nadšení pro stavění pořád drží. Někdy mi sice žena říká, že jsem trochu zastydlý dítě, když jdeme kolem hračkářství a já mám nos nalepený na výloze, ale bez toho bych asi nemohl dělat to, co dělám. m

Foto: archiv Milana Reindla