Mladší než kleopatra

rvního září jsem vždycky stála před školou a měla jsem prázdninově vzrušující pocit, že  jsem za ty dva měsíce zkrásněla. A zvědavě jsem koukala po klukách, který z nich by tento rok – „pravý“ rok totiž pro mě vždycky začínal 1. září – přicházel v úvahu. To znamená, kvůli kterému klukovi by stálo za to se fintit, podlézat, pomlouvat, lhát, vymýšlet lsti i zrady, spřádat sny i se trápit. 

Pamatuji si na ten šok, když Ríša Hapka za dva měsíce léta vyrostl o půl metru a z baculatého jelimánka se proměnil na frajera s hrubým hlasem, kterému jsme všechny holky ležely u nohou. Pamatuji si na Tomíka, který se nejvíc vytáhl už v šesté třídě, ale potom pořád mužněl, a když jsme šli v září do devítky, tak byl tak dospělý, že učitelka na němčinu v letmých polibcích, které mi dával, viděla sexuální orgie. Pamatuji si na Zorku Hlinomazovou, která v červenci odjela s rodiči do Francie, a když se v září vrátila, tak byla najednou filmově svůdná. Vlasy se jí stáčely až k pasu a šla z ní podivná záře západních krajin, kde na rozdíl od ukoptěného socialistického Československa panovala frivolní elegance. Andrea zas přijela na oranžovém skládacím kole, na které si vydělala, když pomáhala tatínkovi roznášet pivo v hospodě, a do devítky se taky vrátil Milan Kadlec, který byl dlouho v nemocnici, protože si v zimě na horách ošklivě zlomil stehenní kost. Jednou před prázdninami jsem si začala s Ríšou Jahodou. Chodil do béčka a nebyla jsem si jistá, že se mi líbí. Líbilo se mi ale, že jsem se mu líbila já. Brouzdal za mnou ulicemi, občas se plaše usmál a pak mi vzkázal po spolužákovi Ondrovi Chudobovi, že by se mnou chtěl chodit. A pak jsme stáli s Ríšou před naším domem, já na něj koukala tak naivně a dětsky odspodu a zeptala jsem se: „A proč se mnou chceš chodit?“ A čekala jsem vyznání, jak jsem krásná a inteligentní a z jazykové třídy, protože Ríša byl ze třídy normální a my z jazykovky jsme na svou výjimečnost byli dost pyšní. Ale Ríša řekl: „Protože bydlíš blízko. Mám to prakticky při cestě.“ Z chození zbyla tehdy návštěva muzea. Drželi jsme se pod velrybí kostrou za ruce a čuměli jsme na brouky a motýly a různé lebky, ale byli jsme dost nervózní a pak jsme dostali vysvědčení a z pokračování milostna nebylo nic. A pak – v září – jsem Ríšu Jahodu uviděla. Toho Ríšu Jahodu, kvůli kterému jsem se v červenci opalovala v Bulharsku, až jsem málem zuhelnatěla, toho Ríšu, kterému jsem napsala asi 150 dopisů plných horkých slov a kterému jsem nakonec ze studu, „aby si nemyslil“, poslala pohlednici se srdečným pozdravem, toho Ríšu, s kterým jsem si představovala, že ztratím holčičí nevinnost a stanu se ženou. Tak když jsem toho Ríšu uviděla, tak se mi tehdy poprvé stalo to, co pak ještě několikrát. Mé srdce poplašeně zacupitalo a pak chytlo svůj pravidelný rytmus a... NIC! V mé duši při pohledu na mého vyvoleného se nedělo nic! Má raná vášeň zhasla v konfrontaci s tou cizí chlapeckou tváří a já poprvé pochopila, že láska je nestálá veličina, která se musí hýčkat a ochraňovat a která při vší péči člověka nazdařbůh sklátí, anebo prostě úplně klidně nechá... 

Tak. Zase máme podzim. Už nechodím do školy a nepřerovnávám nezmačkané prázdné sešity, nečichám k umělohmotným obalům, necítím vzrušení při vyplňování kolonek v neznámých učebnicích a nelepím si rozvrh na futro dveří... Už jsem totiž velká! Přesto se úplně třesu očeká- váním. Co mi tenhle nový rok přinese? Kdo přes léto zkrásněl? Kdo mi bude fuk? A kdo možná, možná že by přicházel v úvahu... 

A tohleto se na podzim prostě musí zažít!

• Vidět pole plné zralých dýní.

• Nadechnout se zrána vlhkého vzduchu, až vás zaštípe dole v plicích a orosí se vám tváře.

• Jít mokrou loukou, která voní jako staré touhy, protože je prosycena všemi možnými plísněmi.

• Pouštět draka s očima zabodnutýma vysoko nad vaši hlavu, až ztratíte rovnováhu.

• Milovat se venku, protože vám zrudne kůže chladem a přes všechnu tu vzrušující ulepenost se budete cítit čistí a svěží jako pořád ještě docela modré nebe...

• Jo, a prosím vás, kvůli mně, ořežte si nové tužky, zkontrolujte si kružítko, čichněte si ke gumě se slonem a naplňte pero, pořiďte si zkrátka nový penál! Opakuji to už podruhé, protože penál se vám vždycky bude hodit!

Vaše Halina  m