Jak to asi roste

Asi byste nehádali, že kešu oříšky nejsou vlastně žádné oříšky, ale nažky (druh semene) kešu jablka, která rostou na stromě příznačně zvaném ledvinovník západní, jenž rodí jednou do roka. Největší množství těchto stromů najdeme v Indii, ve Vietnamu a v afrických státech. Na spodku jablka hruškovitého tvaru (našincům často připomínající papriku) se nachází skořápkovitý rohlíček vždy s jedním kešu oříškem. Z jednoho stromu se pak sklidí jen kolem 70 kg vyloupaných oříšků. Zpracování ořechů je poměrně pracné. Dvouvrstvá skořápka totiž obsahuje jedovatý olej, a proto se musí kešu nejprve opražit, aby se toxiny zničily. V Indii se oříšky loupají ručně a ve finálním zpracování projdou rukama minimálně tří dělnic, které odstraňují skořápky, oříšky loupají a třídí. Posledním krokem je fumigace, která semena zbavuje případných červů apod. 

Známé burské oříšky jsou plodem podivuhodné podzemnice olejné pocházející z Jižní Ameriky, jejímž plodem je semeník, který neroste na stromě, ale zavrtává se 3–6 cm hluboko do půdy. Zde dozrává lusk obsahující 1–7 semen obalených červenofialovým osemením. Arašídy vhodné pro sklizeň jsou vytaženy na zem, kde se nechají uschnout a poté putují k následnému zpracování. Také burské oříšky ve skutečnosti pravými ořechy nejsou, ale jedná se o „převlečenou“ luštěninu, a mají tak blíže k fazolím než k ořechům. Shodně s ořechy ale obsahují spoustu zdraví prospěšných živin a dobrých tuků a mají pozitivní vliv na naše zdraví. 

Řečík pistáciový neboli pistácie pravá patří do čeledi ledvinovitých a nejlépe jí vyhovuje suché až polopouštní subtropické klima. Planě rostoucí keře nebo stromy dorůstají až do výšky deseti metrů a ořechy dozrávají v tzv. látách připomínajících hrozen. Zralost ořechu signalizuje puknutí skořápky v obočním švu, ke kterému dochází před sběrem na stromě. V některých zemích pěstitelé sklízejí zralé pistácie klácením dlouhými bidly, obdobně jako se u nás sklízejí například vlašské ořechy.

Pravá skořice je vnitřní kůra polytropického stromu skořicovníku cejlonského, který roste výhradně na Srí Lance. Protože je ale velice drahá, většina prodejců ji nahrazuje levnějším druhem ze skořicovníku čínského, který se pěstuje zejména v Číně. Stromy skořicovníku dorůstají výšky přes 15 metrů, pro komerční využití a pro snadnější zpracování se však ponechávají ve výšce do 2,5 metru. Na tvorbu koření se využívají většinou větve, které se ořežou a namočí, aby se kůra lépe oddělila. Následně se odstraní veškeré větvičky a vnitřní kůra se sloupává po tenkých dlouhých kusech, které se svinou a suší. Usušená kůra se pak nařeže na kratší části a v této podobě putuje do obchodů.

Chia semínka, energetická superpotravina dneška, známá pro blahodárný vliv na lidské zdraví, plodí španělská či hispánská šalvěj pocházející z Mexika a Jižní Ameriky. Na pěstování není nijak náročná, ale vyžaduje dobře propustnou půdu a podnebí s plným sluncem, které je pro růst nejdůležitějším faktorem. Původní planá rostlina měří přibližně 1 metr a na konci stonku má bílé nebo fialové květy, ze kterých se získávají chia semínka v barvě bílé nebo tmavé. Rozdíl mezi nutriční hodnotou semínek je pak minimální.