Jako neřízený vlak
svět hvězd
s v ě t h v ě z d
Jako neřízený VLAK
Po úspěšné komedii Vlastníci přichází režisér Jiří Havelka s dalším zábavným filmem. Mimořádná událost, která do kin přijde začátkem února, vychází ze skutečné události, kdy strojvůdce vystoupil z vlaku, aby opravil stroj, ale ten se mu náhle rozjel, a cestující několik dlouhých minut strávili v neřízené mašině. Režisér Maximovi prozradil, jak se takový film točí.
Že Jana Plodková může hrát cokoli, to jsem věděl. Ale zahrát alkoholičku, která je zvyklá na pravidelné víkendové pití, takže to na ní za normálních okolností nepoznáte, ale když si dá o trošku víc, než má, už se nedokáže uhlídat – to už je kumšt. Já vlastně dodnes nevím, co přesně Jana v té termosce při natáčení měla.
Hodně dlouho jsme řešili, jak můžeme vysklít okno tak, aby to vypadalo přirozeně. Zkoušeli jsme různé materiály, vyřezávali díru do plexiskla, okusovali skleněné tabulky. Ale pořád to nebylo ono. Igor Chmela najednou k tomu oknu přišel a hlavou ho prostě prorazil. Igor je herec, který umí překvapit.
Tři kluky muzikanty jsme bohužel museli hledat na poslední chvíli znovu, protože těsně před natáčením se ukázalo, že původně vybraná trojice má v době natáčení maturitu. Nakonec se tedy na poslední chvíli poskládala nová parta a pokud je mi známo, kluci se při natáčení sčuchli tak, že opravdu založili kapelu a hrajou. Říkají si Záchranná brzda.
Igor a Jana se znají z Divadla Na zábradlí, takže vytvořit funkční pár jim nedělalo problém. Říkám záměrně funkční, nikoli fungující, protože Roman a Romana Hálovi jsou manželé, kteří přesně už neví, proč spolu vlastně jsou. A během filmu to nezjistí.
Jarda Plesl si dokáže záběr ukrást pro sebe. Tady se mu to povedlo doslova a do písmene. Všichni ostatní museli z vlaku a Jarda začal na kameru čarovat.
Dlouho před natáčením jsme s producentem Markem
Jeníčkem uvažovali, jaký typ vlaku by byl pro příběh ideální. Ten původní, ve kterém k té události skutečně došlo, nebyl vhodný z mnoha důvodů. Zároveň jsme nechtěli úplné retro. Navštívili jsme několik železničních dep a nakonec to vyhrála stará dobrá 810, přezdívaná orchestrion, cukajdó nebo splašený kufr.
Ten film je vlastně o ženách. Ve všech generacích. A o mužích tedy taky. Je to film o dvou lidských skupinách, z nichž každá má velmi specifické vnímání té druhé skupiny. Pravda je, že ženy a muži trávili čas odděleně nejen ve vlaku, ale postupně i na place. Nakonec jsme měli dokonce i oddělené mužské a ženské toalety.
S kameramanem Martinem Štěpánkem jsme hodně dlouho řešili, jak mít v tom malém stísněném prostoru jednoho vagónu svobodu pohybu kamery. Zkoušeli jsme různé zmenšené koleje pro jízdu, různé pojezdy uchycené na konstrukci zavazadlového prostoru a nakonec se jako nejfunkčnější ukázal systém gumicuku a karabiny. Akorát Martin byl hodně vidět v odrazech, takže na sobě pořád musel mít černý hadr. Začalo se mu říkat bubák a už mu to myslím v branži zůstalo.
Vašek Kopta netočil moc dní, ale točil jediný v pohybu. Všichni ostatní herci natáčení doslova proseděli. Ale Vašek musel běhat po kolejích ve všech možných směrech. Do té doby mi nikdy nedošlo, jak neskutečně blbé rozpětí mají pražce pro běh člověka.
Text: Jiří Havelka, foto: CinemArt