Kašpárek on line

ořád nikam nechodíme, nikdo nechodí k nám. Alergie mého vnuka i moje alergie se zhoršily. Ráno jsem nemohla dýchat, průdušky sténaly a jako bych na krku měla smyčku a bylo jasné, že se její obvod rapidně zmenšuje. Vlastně jsem měla stejný pocit, jako když mi jednou při natáčení společenského pořadu V žitě dali na krk krajtu a ona na mě nejdřív vypadala jako apartní  límec, pak se z ní stal stojáček a pak jsem už jen lapala po dechu. Tehdy ke mně přišel majitel krajty, sundal ji ze mě, ale nedokázal zastřít pýchu, když pravil: Že ale utahovala, potvora, co?! 

Babička má depresi, nejvíc ji deprimují řeči, že v cizině se seniorům už ani neposkytuje lékařská péče, že je vlastně normální, že se po sedmdesátce umírá, že s tím musí přece každý starý člověk počítat.  Babička s tím počítá, ale protože si připadá fit, tak si myslí, že by tu ještě mohla pobýt, i když už jí je dvaadevadesát. 

Má dcera s narušenou imunitou kašle, buď proto, že je inverze, nebo proto, že náš ovčák přepelichává  na zimu anebo z nervů, protože je samoživitelka.

Díky covidu nikam nechodím, týden není rozdělen na pět pracovních dnů a dva dny odpočinku, ale všech sedm dní vyžaduje stejnou energii. Každý den musím vstát a uklidit a pak rychle napsat své zážitky a pak uvařit rodině oběd a něco upéci, protože vnuk by měl mít něco dobrého k svačině, když je tak hubený, taky si s ním chci pohrát a tak, protože moje maminka byla tělocvikářka, s ním cvičím na terase a pak píšu knihu a naprosto rozumím své sestřenici lékařce se čtyřmi vnoučaty v jednom domě, která už prostě musela jít do práce, i když je seniorka, a to jen proto, že si potřebovala  odpočinout!

Taky jsem znavená, jak horoucně udržuji vztahy se všemi svými přáteli. Nechci se svou nepřítomností odcizit, a tak se denně svěřuji s každou oloupanou bramborou přítelkyni Marušce, o každém napsaném slovu informuji přítelkyni Hanku, s problémy s údržbou domu a ucpaným záchodem zatěžuji Honzíka, o zahradě dlouze hovořím s Andulou, o psech si povídám s Klárkou a s Irenkou řešíme bolestivost kloubů. Taky mám špatné svědomí, protože jsem od Daniely nepřečetla její nový překlad, Pavlovi jsem nezvládla odepsat na jeho dlouhý mail a taky se musím ozvat Libuši, protože žije ve Francii a denně mi posílá rodinná videa. 

Dcera se svými kamarádkami konverzuje na Skypu a tuhle byla s jednou kamarádkou dokonce na procházce. Virtuální. Obě se napojily na internetovou aplikaci, kdy kráčely Paříží a ukazovaly si, kde už byly, co si tam koupily a kde si daly čokoládu s palačinkou.

Já s jednou kamarádkou v noci nakupuju. Obě si najdeme stejný eshop a pak si prohlížíme šaty a kabelky a uvažujeme, které se nám líbí a do kterých bychom se vešly. A pak shopping korunujeme tím, že pomluvíme všechny, kteří s námi bydlí.

Už jsem si na eshopu koupila  metr a půl vysoký oleandr, vavříny v květináči na deset litrů, instalatérské péro, mulčovací kůru a taky mobil, když mi ten starý  ucpal záchod. 

Dnes jsem roztěkaná, nemám nějak čas ukáznit svůj mozek, který je dlouho v domácí izolaci. Proto mé rodině dnes k obědu musí stačit párek s bramborovou kaší. Vím ale jistě, že platí: I v karanténě se dá skvěle žíti, když jste, ovšem... v síti!

Vaše Halina  m