Psychoterapie jako cesta ke štěstí

astým důvodem k začátku psychoterapie může být akutní problém v podobě rozvodu či ztráty blízké osoby. Bývá to také třeba dlouhodobější životní nespokojenost, která souvisí s nedostatečnou seberealizací, se ztrátou životní energie, nevyrovnanými vztahy s rodiči či dětmi, s problémy v práci a podobně. Takhle například začal i příběh zakladatele české platformy pro on-line terapii Chadi El-Moussawiho. Toho k terapeutovi před lety přivedl nečekaný rozvod a výsledky práce ho tak nadchly, že založil stránky Terap.io, jejichž cílem je mimo jiné legitimizovat psychoterapii jako prevenci duševních poruch.

Druhým důvodem, kdy jinak duševně zdravý člověk vyhledá terapeuta, je snaha posunout se dál, být úspěšnější v práci, osobnostně růst, posílit své silné stránky. Pokud přemýšlíte, že se vydáte jednou z těchto cest, musíte svého terapeuta nejprve najít. A tady se vyplatí se zastavit a trochu nahlédnout, co vlastně hledáte a jaké by „to“ mělo mít parametry.

Psychiatři a psychologové

Pojďme nejprve v hrubých obrysech rozlišit lidi, kteří o naši psychiku pečují. 

● Psychiatr. Ten má vystudovanou medicínu, titul MUDr. a svým pacientům má kompetenci předepisovat léky, psychofarmaka. Psychiatr ovšem není automaticky také kvalifikovaný psychoterapeut, byť jím může být, pokud si dodělá atestaci z psychoterapie.

● Psycholog má vždy vystudovanou vysokou školu, obor psychologie. Tito lidé pak můžou působit na různých frontách. „Ve zdravotnictví pracují takzvaní kliničtí psychologové, kteří mají kromě vysokoškolského vzdělání v oboru psychologie také odbornou atestaci v trvání cca pěti let. A také dlouhodobý, nejčastěji cca pětiletý psychoterapeutický výcvik v akreditovaném psychoterapeutickém směru,“ říká klinická psycholožka Pavla Volfová. Klinického psychologa bezpečně poznáte mimo jiné tak, že pracuje na pojišťovnu. Kliničtí psychologové mohou mít také svou soukromou praxi mimo zdravotnické zařízení, kde vykazují činnost s názvem Psychologické poradenství a diagnostika.

Mimo zdravotnické zařízení můžou pracovat vystudovaní psychologové bez odborné klinické atestace a také bez psychoterapeutického výcviku. Obojí ale můžou mít. Tito lidé často působí například v sociálních službách: v pedagogicko-psychologických poradnách, v manželských poradnách a v dalších sociálních oblastech. 

A dále následuje směs různě vzdělaných a různě kompetentních lidí. 

„Ne všichni, co se v životě chtějí posunout, musejí nutně vyhledat klinického psychologa ve zdravotnickém zařízení. Nicméně tento člověk je rozhodně kompetentní včas rozeznat, pokud u vás hrozí rozvoj psychického onemocnění nebo pokud jím už trpíte, a rozhodnout, zda je schopen vám pomoci psychoterapií, nebo vás například odeslat za psychiatrem. Je to velmi bezpečná volba,“ říká Pavla Volfová.

Psychoterapie není jedna

Při výběru terapeuta si určitě také zjistěte, v jakém psychoterapeutickém směru má vzdělání a jakým způsobem pracuje. Psychoterapie totiž není jen jedna! Existuje více směrů, metod, způsobů práce, byť se v mnoha bodech setkávají a prolínají. Z psychoterapeutických směrů jsou některé akreditované pro užívání ve zdravotnictví a ty můžete obecně považovat za bezpečné a ověřené. A některé jsou neakreditované. Ne všechny metody bez akreditace můžou být potenciálně nebezpečné nebo nefunkční, určitě se ale vyplatí být obezřetný. Esoterický transový ponor do minulých životů určitě do akreditovaných metod nepatří. 

Pokud máte svého nového průvodce po životě vybraného, myslete na důležitou věc: váš terapeut vám musí být sympatický, sedět vám. Budete s ním totiž sdílet leccos. Proto dejte na svoje pocity při prvním telefonátu, setkání, sledujte jeho přístup. „Bylo zjištěno, že terapeutický vztah je vůbec nejúčinnější strategií vedoucí k cíli. V dobrém vztahu se to může začít dít. Vztah je základ úspěšné terapie,“ říká Pavla Volfová. 

Jak dlouho chodit? 

To vám nikdo přesně neřekne. Můžete se dočíst, že subjektivní pocit zásadnějšího posunu je po osmi sezeních. Jednoznačná shoda ale není, stejně jako není na tom, jaká by měla být frekvence setkání. Vždy záleží na dohodě klienta a terapeuta s tím, že terapeut by měl mít představu o čase a frekvencích, ale finální rozhodnutí je vždy na straně klienta.

Někomu může vyhovovat stanovit si na začátku časový harmonogram, jiný člověk raději nechá proces otevřený. V každém případě by snaha obou měla vést k naplnění či ukončení procesu, i když cesta může trvat měsíce, někdy i roky. Existují lidé, co se rozhodnou chodit „nekonečně“, prostě si jednou měsíčně koupí někoho, kdo je bude poslouchat a nikam neuteče. 

„Osobně i jako odborník jsem přesvědčená, že normální je žít samostatný život bez terapeutické pomoci a k tomu by měla práce zdravého člověka s terapeutem směřovat. Zdravý člověk se může opřít o své zdroje,“ říká Pavla Volfová. „Ale to neznamená, že si nemůže říct o pomoct, když cítí, že ji potřebuje. To se stává, to se děje a děje se to i zkušeným psychoterapeutům.“ 

Problémy vnější, vnitřní, obojetné.

Doba, po jakou budete odborníka navštěvovat, také záleží i na druhu problému, jež řešíte. 

„Rozlišila bych, zda potřebujeme řešit vnější, nebo vnitřní problém. Pokud potřebujeme poradit, jak se zachovat v nějaké situaci, například rozhodnout se o výpovědi v práci, o založení firmy nebo o stěhování do zahraničí, může být v podstatě hotovo za jedno dvě sezení,“ říká Pavla Volfová. 

Jindy rovnou víme, že náš problém je vnitřní. Například nejsme schopni vystoupit před větším počtem lidí. Nebo se v partnerství cítíme uzurpováni. 

„Někdy klient přijde s vnějším problémem, ale ukáže se, že se to týká i jeho vnitřního světa,“ upozorňuje na častou situaci Pavla Volfová. Například se ukáže, že neuspokojivá komunikace s nadřízeným má hlubší kořeny: že nás ponižuje nejen nadřízený, ale že nás takhle ponižoval i otec – a tím najednou vyvstávají úplně nové otázky, které za jedno sezení nesfouknete.

Chování, myšlenky a emoce

Pojďme se pokusit na primitivním příkladu popsat, jak asi může vypadat práce s klientem. Například máte problém vystoupit před více lidmi. S tímhle problémem, který se obvykle táhne od dětství, zažíváte nějaké opakované situace, opakují se ve vás stejné emoce, opakují se i negativní myšlenky, posilují se negativní zkušenosti. Když pak máte někde vystoupit, rovnou se bojíte, že to zkazíte, nespíte, v prostoru, kde máte vystoupit, se chováte vystresovaně, pak se hned na začátku zakoktáte, čímž posíláte negativní emoci a příště se budete bát ještě víc a mít víc negativních myšlenek a vzpomínek. Tak nějak vypadá primitivně načrtnutý a velmi přímočaře jednoduchý problém. 

Cílem terapie je pak zvrátit posilování tohoto negativního komplexu a vystoupat po pomyslné spirále zase nahoru. V podstatě jde o to přepsat celý model, který zahrnuje chování, myšlení a emoce. Podle toho, jaký terapeutický směr využíváte, bude cesta přepisování trochu jiná. V kognitivně behaviorální terapii se například nevyhnete „trénování“ změny chování, ta je totiž velmi jednoduchá. Terapeut vám poradí, co dělat, a vy pak vejdete do místnosti, snažíte se narovnat, usmějete se a trochu víc nahlas pozdravíte. Lidé se nejspíš taky usmějí a vám bude trochu líp, možná už se nezakoktáte, kdyby ano, máte od terapeuta radu, co v tu chvíli udělat… Jednou či podruhé to bude stále těžké, ale třeba potřetí už si odnesete o něco lepší zkušenost, zažijete o něco lepší emoci. A tak dále a tak dále. Nejde samozřejmě jen o tuto linku, ale tyhle malé tréninky se dějí v rámci komplexní a podporující práce s terapeutem. Díky postupnému „přepisování modelu“ dokážete zvládnout spoustu velmi bolestivých věcí v životě. Například léta se opakující denervující hádky s rodiči, ponižující chování partnera, opakující se neschopnost vymezit si hranice a tak dále. 

Stejného efektu můžeme dosáhnout i jinak, rozhovory o vás, o vašich zkušenostech, prožitkových, kognitivních i behaviorálních, které se někdy ani přímo netýkají tohoto načrtnutého problému. A přece, jako lidé jsme jedno, vše v nás souvisí. 

Výsledky tu jsou

Díky psychoterapii můžete být opravdu šťastnější. Nejen, že se subjektivně lépe cítí klienti. Je to zároveň vidět i na jejich mozcích. Díky moderním zobrazovacím metodám je prokázáno, že psychoterapie přepisuje propojení neuronů v mozkové kůře, ale i v subkortikálních strukturách – tedy hlouběji v mozku, kde sídlí naše emoce, instinkty, pudy nebo nervově hormonální řízení. Můžeme jmenovat i jednotlivé části: ke změnám dochází v mozkové kůře, ale i v hypotalamu, hippocampu, amygdale nebo mozečku. Pokud na sobě pracujete, dokážete změnit svoje myšlení, svoje chování, prožívání, dokonce se můžou změnit i vaše pohyby nebo držení těla. 

Neuroplasticita

„Zatímco dříve panovalo mezi odbornou veřejností přesvědčení, že od jistého věku dochází v mozku jen k degradaci či degenweraci, dnešní zobrazovací metody dokázaly, že neuroplasticita je mozku vlastní až do vysokého věku,“ říká Pavla Volfová.

Stejně jako se dokážeme učit nové jazyky nebo dovednosti, dokážeme se „naučit“ lépe prožívat svůj život. Psychoterapie má velmi dobré účinky u zdravých lidí, kteří jsou schopni nabýt jisté moudrosti, nadhledu či odvahy, k níž by se bez ní dopracovávali léta. 

„Psychoterapie je účinná i v patologických stavech, například, když je narušená přirozená mozková chemie. V některých případech dokáže znovunastolit rovnováhu,“ říká Pavla Volfová. „Psychoterapie umí velmi pomoci při nádorových onemocněních. Zvyšuje se díky ní kvalita života, snižuje se možnost návratu onemocnění a zvyšuje se  délka dožití.“

U silných traumat dokážou různé terapeutické metody ulevit klientovi pomocí takzvané rekonsolidace paměťových stop. Samotná vzpomínka nezmizí, ale už se kvůli ní nebudí hrůzou ze spánku, jsou schopni znovu sednout do auta, vyjít na ulici mezi lidi a podobně.

Jak správně skončit

Tak, máte za sebou půl roku práce, nebo třeba dva tři roky práce a máte pocit, že je „přepsáno“? Hurá! Mělo by tedy dojít k ukončení terapie, a to ve shodě klienta a terapeuta. 

Protože mezi terapeutem a klientem může být navázán vztah do velké hloubky, a tak je někdy pro klienta obtížné se rozloučit a vlastně obě strany můžou pociťovat ztrátu. Aby konec nebyl tak obtížný, měl by terapeut začít včas ukončovací proces, který klienta připraví na změnu a na samostatnou cestu. 

Pravdu a nic než pravdu

Pokud se rozhodnete pro psychoterapii, najdete si svého průvodce, budete mu důvěřovat a budete cítit, že vás vede správným směrem, čekejte výsledky. Neznamená to, že vás v životě nikdy nepotkají překážky, průšvihy nebo těžká období, budete je ale procházet s větší sebedůvěrou, větším sebeuvědoměním, větší jistotou. Během terapie nikdy nezapomeňte, že měřítkem věcí jste vy. Jen vy víte, jestli se cítíte špatně, nebo dobře. Psychoterapie není úkol, závod nebo soutěž, kdo bude rychleji šťastnější. Svému průvodci nemusíte nic dokazovat ani vykazovat, jděte svým tempem, jediná cesta je být pravdivý. m