Šotek v hlubinách
zvíře
z v í ř e
šotek v hlubinách
Při prvním pohledu na tento druh žraloka vás nutně musí napadnout, že když ho příroda tvořila, musel ji popadnout záchvat tvořivosti. A tak vás možná ani nepřekvapí, že jméno tohoto stvoření je žralok šotek.
K
dykoliv běží v televizi nějaký dokument o žralocích, filmaři v nich ukazují žraloky bílé, šedé, galapážské, hedvábné a kdovíjaké ještě, ale na šotka se neprávem zapomíná. Přitom jeho výskyt není tak řídký, jak by se možná mohlo zdát, ani se za ním nemusíte potápět nijak hluboko. Protože i když byl jeho výskyt zaznamenán i v hloubce 1 370 metrů, nejčastěji je k potkání v hloubce 40–120 metrů, a to při pobřeží Japonska, Nového Zélandu a Jižní Afriky.
To, čím však výjimečný je, je skutečnost, že je jednak jediným žijícím druhem žraloka z čeledi hlavorohovitých a jednak je považován za živoucí fosilii, protože za poslední desítky milionů let podle vědců neprošel prakticky žádnou vývojovou změnou.
Citlivý nos
Nejvýraznějším prvkem na šotkovi je bezesporu jeho bodec. Ten roste společně se žralokem, poměrově je tedy po celou dobu jeho života stejný, ale zatímco v mládí bodec trčí pevně kupředu, s rostoucím věkem ochabuje a klesá, takže staří šotkové mají bodec povislý. To však nic nemění na tom, že stovky smyslových kanálků, které jsou v bodci umístěny, žralokovi slouží pořád stejně dobře při vyhledávání kořisti.
Atypickou má šotek i tlamu, která je vysunovací, podobně jako čelist vysouval filmový Vetřelec. Díky tomu dokáže zaskočit každou kořist, která si myslí, že má pár centimetrů náskok před smrtí. A protože má tlamu plnou jehlovitých zubů, nemá kořist šanci. Ale ne každý úlovek šotek rozsápe, to jen větší kusy, jako jsou chobotnice, sépie nebo krakatice. Když uloví něco menšího, tak pomocí svalu, který je podobný jazyku, vcucne kořist doslova až do žaludku.
Barva kůže
Dalším pozoruhodným znakem šotka je jeho kůže. Ta je totiž podstatnou část jeho mládí bílá, růžová či úplně světle hnědá a je natolik jemná, až je vlastně průhledná, což dokládá i to, že jí prosvítají cévy, a dokonce je skrz ni vidět proudící krev.
Přiblížit se k šotkovi na tuhle podívanou se ale nedoporučuje. Je totiž mimořádně plachý a právě to je důvodem, proč je pozorovaných žraloků jeho druhu tak málo a proč stále zůstávají pro biology tak trochu záhadou. m
Text: David Laňka, foto: Adobe Stock