Už je to tu zase
padesátka Marie
p a d e s á t k a M a r i e
Už je to tu zase
Nedá se svítit, na dveře už zase klepe advent. Rozdávání panských rad na téma, jak zvládnout nákupy dárků, pečení sto dvaceti druhů cukroví, vykouzlení adventní nálady tichého usebrání se a uzávěrku v práci, přenechám s radostí mladším. Tuhle etapu života mám za sebou a fakt se mi dost ulevilo. A to jsem celý ten cirkus na kolečkách nemusela zvládat s „kovidem“ v patách.
Text: marie Petrovová
N
áš advent se už několik let odehrává podle stejného mustru. Peču vanilkové rohlíčky, protože ty jsou mým mistrovským kusem. U toho chci být sama. Dřív stačilo pustit si Vánoce naruby. Tenhle pokus o vánoční komedii spolehlivě odehnal všechny potenciální spolupracovníky. Ti už dnes sice bydlí jinde, ale já si tu ptákovinu pustím stejně, protože to je nejspíš ta pravá tajná ingredience, na které úspěch mých rohlíčků stojí.
Pak už vyrábím jen perníčky. Na ty sice žádný velký mistr nejsem, ale zdobení s dětmi – toho se zatím nedokážu vzdát. Nic mě do jejich dětství nevrátí tak spolehlivě, jako pár plechů medových perníčků, poleva „všudekamsepodíváš a navšemčehosedotkneš“ a k tomu Láska nebeská v televizi, pěkně postaru z DVD. Přes dětství našich potomků se přehnal vzdělávací systém až po svá nejvyšší patra, ztracené lásky i nějaké ty ztracené iluze. Při zdobení perníčků se ale chovají úplně stejně jako v době, kdy jejich dětské nervové buňky páchaly hromadnou sebevraždu v mozku zalitém ďábelským koktejlem bublajících hormonů.
U našeho rodinného stolu to o adventním zdobení vypadá, jako by se čas nejen zastavil, ale rovnou se vydal nazpátek. Na začátku se aktéři tváří nesmírně zodpovědně, i když stejně jako já vědí, jak to bude pokračovat. Peskují mě, že poleva není správně hustá, kornouty dobře zastřižené, první perníčky zdobí opatrně, s rozmyslem. Po vyzkoušení několika osvědčených vzorů začnou tvrdit, že jim došly nápady. Takže se na perníčcích objevují loga světových módních značek, jména partnerů (jednoduchá finta, jak bez velké námahy přijít v rámci přírodního výběru k rychlým ziskům), malůvky jsou čím dál jednodušší. Mezitím na obrazovce Hugh Grant, Emma Thompson, Bill Nighy, Colin Firth a další výkvěty filmového nebe, prožívají svá dramata lásky, poleva na talíři zasychá, proto je potřeba ji užírat a ječet při tom, aby ji přestal užírat ten druhý. Do toho samozřejmě slzíme, protože Láska nebeská je prostě Láska nebeská a Colin Firth je neodolatelný. Každý rok na stejném místě.
Tím moje pekařské běsnění končí. S lineckým své švagrové absolutně nehodlám soupeřit, protože je nejlepší na světě. Vánočku u nás z její pozice dávno vytlačila drážďanská štola a se saskými pekařskými mistry nesoutěžím, na předem prohrané bitvy nemám čas ani chuť. Dům uklidím za den. Vzhledem k tomu, že ho za stejnou časovou jednotku dokážu dostat zpátky do chaosu, není důvod obávat se, že to před Vánoci nedám zase nějak dohromady. Jediné, co se musí pakovat z obýváku, je kolo. Ne, že by mi tak vadilo, ale se stromečkem a desetičlennou rodinou by se tam prostě už nevešlo. Můj muž mu při přeparkování věnuje omluvný pohled a vsadím boty, že kdyby to bylo jenom na něm, bude stát kolo s pentlí i u vánočního stolu.
Dárky už řadu let nakupuju hlavně na internetu, protože co chcete dělat ve frontě u výdeje, než tiše rozjímat, případně číst zprávy na Twitteru. Někdy to spojím a rozjímám nad obrazem světa, který mi poskytují sociální sítě. Naštěstí přibývá výdejen online radosti, fronty jsou čím dál kratší a já se nemusím stavem všehomíra zabývat moc dlouho, protože jen Bůh ví, k čemu bych mohla ve svém věku dospět.
Advent vrcholí nákupem vánočního stromečku. To má každý rok také stejný scénář. Začíná to dohodou, že letos opravdu malý a končí to jedlí do stropu, která zabere půl pokoje. Téměř každý rok můj muž přitáhne ještě stromeček v květináči: „Zůstal tam jako poslední a nikdo ho nechtěl, tak jsem ho tam přece nemohl na Vánoce nechat,“ tvrdí každoročně hlava rodiny. Na zahradě o rozměrech většího kapesníku nám tak postupně vyrůstá jedlový les. Možná jednou všechny ty kořeny druhdy opuštěných vánočních stromečků vyvrátí zdi našeho obydlí a všechno, co tady společně tvoříme, se obrátí v prach. Ale do té doby budeme zdobit perníčky, notovat si s Hugem Grantem a jeho řidičem Gavinem koledu Dobrý král Václav a 24. prosince znovu doufat, že jednou se svého pokoje dočkají všichni lidé dobré vůle. Aleluja. Amen. A hezké svátky.
Vaše padesátka Marie m