Vánoce na krku

e d i t o r i a l

Vánoce na krku

Milé čtenářky / Milí čtenáři,

onehdy jsem na cyklostezce dojížděl jiné kolo. Dojížděl jsem ho rychle. Podezřele rychle. Vždyť je to chlap, říkám si v duchu, proč se tak vleče? A teprve, až když jsem byl už jen pár metrů za ním, záhada se vysvětlila. Vezl na ramenou kocoura. Pěknýho macka od Malacek. Ani se nehnul (ten macek, ne ten pán) a mně, spokojenému spolumajiteli tří koček a jednoho kocoura, nemohlo proběhnout hlavou nic jiného než to, co se za tou nehybností skrývá, nevyhnutelně skrývá: zatnuté drápy. Pořádně zatnuté drápy. Ale pán šlapající do pedálů zjevně trpěl víc vanoucím protivětrem než krvácením z ramen. Kocour kolem krku byl patrně součástí jeho osobního štěstí, kdo ví – možná by bez něj ten vzduchový protiproud snášel dokonce ještě hůř.

Chci tím říct, že každý má svou cestu k pocitu spokojenosti. A každý čerpá sílu odjinud. Tak herec Divadla Járy Cimrmana Petr Brukner říká, že jemu léčí všechno jeviště, jako univerzální sanatorium. Říká to v rozhovoru pro toto vydání Maxima. Asi to není celý recept, protože pan Brukner taky kutí, fotí, klábosí s jinými pány a kouří dýmku. A ani to není celý recept, to se spolehněte, protože život je zkrátka pestrý. Tak pestrý, že v tom koktejlu nemusíte vy osobně najít nic, co by pro vás bylo použitelné. O předchozím ani nemluvě, protože kočka na ramenou, to už chce vysloveně silné nátury (už jen ty chlupy!). A jestli v životě trochu tápete, třeba pomůže se někomu svěřit. Jak na to, o tom už redakční kolegyně Olga Procházková a její texty o terapiích a vztazích.

Jestli si je pročtete (nebo už to máte za sebou), možná to u Vás vyvolalo chvilku zádumčivosti. Do tohoto období taková nálada patří. Dny jsou krátké, smráká se brzy, Vánoce na krku a konec roku s nimi. To vždycky svádí k uzavírání účtů a zpytování sebe sama. V tom je rok se svými sezonami vlastně takovou zkrácenou verzí života. Tam se taky člověk najednou začne v nějakém bodě ohlížet. Třeba jako herec a režisér Sean Penn v rozhovoru pro náš časopis. Odmítá, že by byl hvězda („Jsem jenom chlápek, co hraje ve filmech“) a jakkoli dal kinematografii nejpodstatnější část svého života, už nechce, aby mu vládla („Život je o podstatnějších věcech, než jsou filmy“). Nejvíc se mi ale líbí jiný jadrný výrok, který v interview se Seanem Pennem taky najdete: „Já jsem docela mistr v tom umět zblbnout sám sebe. Když udělám něco špatně, tak si to obhájit, vysvětlit, odargumentovat, že to jinak nešlo. A uvěřit tomu. Přitom to podstatný je umět si říct, že jste něco prostě a jednoduše posrali.“ Právě pro tahle prohlédnutí jsem i já sám rád, že roky jdou. A těší mě, že čas plyne i proto, že zima, která zrovna začíná, má taky někde svůj konec.

Když už jsme u ní – vím, že bych v tomhle úvodníku měl zohlednit víc tu nejvýznamnější událost v kalendáři: svátky, které se blíží. Zatím jsem to udělal v jediné větě, vím. Ale věřte, že čistě vánoční textík uvnitř také nalistujete. Dozvíte se třeba, kdo kde naděluje dárky a v příloze DiaSvět najdete další recepty na vánoční  mlsání vhodné i pro cukrovkáře. Vloni jsme radili, jak na kokosky, linecké a perníčky (recepty najdete ještě na internetu), tentokrát se o přízeň ucházejí oříškové věnečky, marokánky a mrkvové cukroví. Zvlášť ty věnečky oslovily i mě.

Tak třeba i Vás.

A třeba Vás osloví celé tohle vydání Maxima.

Krásné svátky přeju.

Váš Michal Petrov, šéfredaktor Maxima