Nejsem vzorná Hospodyňka
padesátka Marie
p a d e s á t k a M a r i e
Nejsem vzorná
Hospodyňka
Přiznávám se. Nikdy jsem nebyla vzorná hospodyňka. Ne, že bych se o to nepokoušela, ale asi mi něco vypadlo z DNA, nemám prostě ty správné buňky. Moje příprava na Vánoce je tak každý rok poněkud chaotická.
Text: marie Petrovová
N
emám seznam dárků, takže mí bližní naprosto nemají tušení, jestli pod stromečkem najdou za a) něco geniálního, nebo za b) nějakou úplnou blbost. Většinou je to za b. Navíc neumím pořádně balit. Naštěstí za mě tenhle problém vyřešila neviditelná ruka trhu. Sláva Bohu na výsostech za dárkové taštičky. Za mě je to na Nobelovku.
Nepeču patnáct druhů cukroví. Mám asi tisíc receptů a každý rok si říkám, že letos vyzkouším něco nového. Naštěstí je naše rodina poměrně konzervativní a vyžaduje především vanilkové rohlíčky. Hory vanilkových rohlíčků. Snad mi tedy patronka hospodyněk přičte k dobru aspoň to, že ty hory šudlám ručně. Žádný strojek, žádné formičky, jen ruce.
Pokud jde o bramborový salát, tak do toho se vůbec nepletu. Je to jedna z těch věcí, na kterou má každý silný názor. Kromě mě. Protože ho nejím. Na Vánoce se nás schází opravdu hodně a každá část klanu si přinese svou vlastní verzi studených brambor s majonézou. Pak si to různě vyměňují, studují a chválí. Prostě idyla pod jmelím. To, že nám na lustru v kuchyni visí celý rok (jmelí, ne salát), snad už ani nemůžu přiznat. Polehčující okolností mi budiž fakt, že abych ho mohla sundat, tak bych asi musela dát žebřík na židli. Nejsem žádná akrobatka. Pro uspokojení smyslu pro dobrodružství mi bohatě stačí, když se občas pokusím zaparkovat v podzemní garáži.
Co ovšem miluju, je vánoční úklid. Myju okna, peru záclony a leštím nábytek. Celý dům voní Diavou. To je takové to červené, mastné s velmi, ale opravdu velmi výraznou vůní. V devadesátkách jsem propadla výrobkům zahraniční provenience a Diava mi sešla z nosu i z očí. Pak jsem ji v novém miléniu jednou uviděla v drogerii a stará láska se opět rozhořela.
Advent, to je pro mě vanilka a Diava. Pravda, když to napíšu takhle, vypadá to spíš jako nějaká osobností porucha než jako pozvánka k adventnímu svícnu.
Ale hlavně je pro mě advent úžasným obdobím, které si užívám – když uklízím a běhám s hadrem po bytě, když se sejdeme u kamarádky a ochutnáváme její nejúžasnější vánočku, když naši sousedi každý rok rozsvítí nejkrásnější světýlka, co jsem kdy viděla, když ulicemi chodí Mikulášové, andělé a čerti a voní svařené víno, když v práci všichni chytají vrtuli z toho, co ještě musejí stihnout a všichni víme, že 24. prosince už nepřijde žádný e-mail. Těším se na ten okamžik, kdy naší ulicí projede na několik dalších hodin poslední auto, na tu chvíli, kdy zavládne ticho a klid.
Těšení se na Vánoce mě zatím bavit nepřestalo. Prožila jsem jich už víc než padesát. Některé byly hodně veselé a vydařené, některým se za zády schovával smutek nebo obavy. Všechny jsem ale prožila v míru. Z celého srdce přeji nám všem, aby tomu tak bylo i v letech příštích, abychom se navzdory různým smutkům a obavám, nikdy nepřestali těšit (nejen) na tichou, vánoční noc.
Vaše padesátka Marie m