Poslední číslo

e d i t o r i a l

Poslední číslo

…tohoto roku, dodávám hned zkraje na uklidněnou, a snad Vám bude stát, milé čtenářky a milí čtenáři za přečtení. A třeba o těch svátcích, které už jsou na spadnutí. A proč by vlastně mělo?

Například kvůli Hughovi Lauriemu, se kterým dokázal David Laňka vést rozhovor a vůbec při tom nemluvit o Dr. Housovi. Zato ale probrali trochu život, trochu jiné Laurieho role než jen ty herecké a když už na ně přišla řeč, vypadlo ze zpovídaného, že herec vlastně není nic jiného než zloděj. Proč si to myslí? Přečtěte si to.

Krást je hřích, to ví každý. A Vánoce, ty se na první pohled zdají být takovým hříchuprostým obdobím. Jsou takové doopravdy? Na to nám v anketě odpověděli někteří herci a některé herečky a míra otevřenosti těch odpovědí je aspoň ve dvou případech přinejmenším pozoruhodná.

Režisérka Irena Pavlásková nenechala Vánoce žádné náhodě a s těmi letošními si vytvořila trvalé pouto v podobě nového filmu Vánoční příběh. Existuje minimálně pět filmů se stejným názvem, a k tomu ještě seriály, ale riskla to. A před kameru svedla po letech opět dohromady dvojici Lábus – Kaiser. To lze považovat za inspiraci tak nějak obecně. Jestli jste na někoho intenzivněji mysleli s tou bodavou a mučivou výčitkou svědomí, že jste ho neomluvitelně dlouho opomíjeli, zkuste mu zavolat nebo napsat. Vánoce jsou období, kdy je odpuštění ve vzduchu přítomné v nebývalých koncentracích. Třeba to nevezme, anebo neodepíše, ale budete si moct aspoň říct, že jste to zkusili a bez tohohle shozeného pytle s tím svým balónem vystoupáte do příštího roku snáz.

Jeden rozhovor se zásluhou osobnosti respondenta obvyklému okruhu Maxima vymyká. Anebo ne? V dnešní čím dál politicky korektnější době už člověk totiž váhá napsat i takhle obyčejnou větu, a tak posuďte sami, zda je obvyklé, aby jako kněz Českobratrské církve evangelické působil muž s africkými kořeny. Ty Angolan Leonardo Teca má. Narodil se v Camatambu a schválně si tuhle vesnici zadejte do mapového vyhledávače, abyste poznali, jaký lán cesty k nám – do tehdejšího Československa – musel urazit. Zdržuje se paušálních soudů, a i to, co se ho třeba dotýká nepříjemně a osobně, dokáže podle všeho zvládat způsobem, který mu ubližuje nejméně a s nadhledem. Ve vší úctě k ostatním respondentům považuji interview s farářem z Horních Vilémovic za nejvíce inspirativní z celého čísla. 

Tenhle úvodník píšu v době, kdy už je konec roku vážně na dotek. Je hodně důvodů, proč by bylo lepší za ním udělat tlustou čáru nebo tečku a vykřičník. Bohužel čas takhle nefunguje, ten vždycky píše ty tečky tři (a do závorky „pokračování příště“). Čas je povznesený nad kalendáře a čísla, která mu lidé přiřazují, ať už působí sebemagičtěji. Na Silvestra se nám nepodaří nadobro rozloučit se se zlými věcmi, které tenhle rok zplodil, anebo se kterými si ani on nedokázal poradit. Pořád tu s námi budou bez ohledu na popůlnoční novoroční rachejtle a ohňostroje. Ale tohle nekonstatuji proto, abyste propadli depresi – naopak: vždyť to platí i pro spoustu toho, co v nás vyvolává radost, spokojenost a v tom úplně ideálním případě to vede k pocitu štěstí.

Ať se Vám pořád daří udržovat tuhle rovnováhu.

Krásné svátky

Michal Petrov, šéfredaktor Maxima