Úvodník

Michal Petrov, šéfredaktor

Milé čtenářky / Milí čtenáři,

zoufale nerad začínám frází, ale co dělat v situaci, kdy je fráze zkrátka pravdivá? A tak ji tedy nakonec přece jenom použiju. „Veselá mysl, půl zdraví,“ říká se. A pak taky, že „smích léčí“. Ani v jednom případě nejde o nic objevného, to ale tvrzením na důležitosti neubírá. 

Žít s diabetem, ať už roky, anebo s čerstvě diagnostikovaným, může znamenat změnu nálady k horšímu samo o sobě, natož v době poznamenané pandemií. Ale zkusme teď trochu nevýhody přeměnit ve výhody. Píšu tento úvodník v době, kdy se mluví o možném rozvolnění koronavirových opatření a o tom, že by měli lidé převzít větší díl odpovědnosti za své zdraví. A to je například věc, kterou diabetici – pokud se na své zdraví skutečně ohlížejí – dávno znají a mohou tu jít příkladem ostatním. Život s nemocí přináší zkušenost se stresem, a tak jsou diabetici možná na zvládnutí momentální, v mnoha ohledech skličující, situace připraveni lépe než někteří ostatní. 

Aby na tom člověk s emocemi nebyl hůř, než musí, neuškodí připomenout si jedno důležité pravidlo: zabývat by se měl tím, nad čím dokáže udržet kontrolu, a mávnout rukou by měl nad tím, co pod kontrolou nemá. O lecčem, co ve svých rukách diabetici mají, tu není řeč poprvé: léková disciplína, pohyb, zdravá strava, pitný a spánkový režim… A pak jsou tu věci, které při nejlepší snaze ovlivnit nemůžeme. Nejde nad nimi sice třeba úplně mávnout rukou, ale také nemá smysl se jimi zabývat přehnaně.

Například neovlivníme to, jaké zprávy uslyšíme z televize nebo z rádia. Tady je dobré si uvědomit, že program zpravodajských stanic je postaven podle toho, že mu za běžných okolností lidé věnují pozornost pár minut denně. Jenže tento program se nezměnil ani teď, kdy žijeme už rok ve výjimečném režimu. Leckdo z nás kvůli tomu u zpráv tráví celé hodiny. Navíc pandemie trvá a čísla spojená s nemocí už nejsou jen vzdálená statistika, protože lidí, pro které mají už i osobní rozměr, přibývá. A tady platí: každá televize se dá přepnout nebo vypnout. Protože dnešní média, a bohužel se ukazuje, že ani politici, nejeví příliš ochoty k tomu, aby o pandemii komunikovali empaticky, tedy s ohledem na co nejmenší ztráty psychosociální pohody. 

Úzkost a obavy jsou za současné situace zcela běžné reakce, ale ničemu neprospěje, když jim půjdeme naproti. To, že existuje úzká souvislost mezi cukrovkou a horší náladou, pozorovali lékaři už v 17. století. A je to pravda i dnes, a kdo jiný by si ji měl uvědomovat více než diabetici samotní. Už jen z toho prostého důvodu, že stres ovlivňuje hladinu cukru. Pokud se člověk do stresu dostane, tělo uvolňuje stresové hormony, zejména kortizol a adrenalin – to dodává tělu energii pro řešení, kterému se anglicky říká „fight or flight“, tedy boj, nebo útěk. Jenže tyto hormony blokují správnou funkci inzulinu, vzniká inzulinová rezistence. Absorpce cukru v krvi klesá, a jestliže stres nemizí, hladina cukru se drží nahoře. A tím roste i riziko komplikací.

Proto je lepší držet nahoře náladu. Dělejte si život hezčí, jakýmkoli způsobem, který vás napadne, vyhoďte z něj všechno negativní, čeho se můžete zbavit. Vyplatí se to.