Výroční číslo

e d i t o r i a l

Výroční číslo

Milé čtenářky / Milí čtenáři,

Friedrich Nietzsche řekl, že manželství je to údobí života, po které je žena šťastná a muž ženatý. Tenhle citát se s oblibou uvádí tam, kde se připomíná výročí nějakého manželského svazku a kde to snese trochu sarkasmu. My za sebou také máme jedno výročí – už rok tu žijeme s pandemií a zdá se, že zatímco viry jsou šťastné, protože našly své hostitele, my… No, my prostě žijeme s tou pandemií.  

A kromě toho, že žijeme s pandemií, se taky snažíme, jak jen to jde, žít jako dřív, čemuž se staví do cesty spousta omezení, která je potřeba respektovat, a tak se náš běžný život odehrává v takových škvírách mezi tím, co nám ty mantinely povolí. Ale papír se pořád vyrábí, tiskárny pořád jedou a lidé pořád přemýšlejí a píšou, a tak se k vám dostává první letošní Maximum, kde si snad vyberete to své, a naše redakce si jen bude přát, aby toho bylo co nejvíc.

Jsem z generace dnešních padesátníků, a tak zkrátka nutně musím upozornit na rozhovor s ex-Beatlem Paulem McCartneym. Své vrstevníky bych rád v té souvislosti „varoval“, že je to čtení jen pro silné povahy, protože obsahuje i informaci, před kolika lety se to vlastně legendární „Brouci“ rozpadli. Nečtěte to, pokud za sebou máte těžký den! Anebo vlastně ne – naopak si to přečtěte, protože z toho interview jde velice dobře načerpat sílu. „Obecně věřím, že svět je dobrý, jen my lidi ho kazíme,“ říká sice sir Paul a je to taková ta tradiční anglosaská zkratka, která s trochou nadsázky míří do černého, nejde ale o nijak pochmurný rozhovor, vždyť jedním dechem dodává: „Jako optimista jsem se narodil a jako optimista i umřu.“ Někdo má předsevzetí novoroční, někdo celoživotní a tohle určitě není špatné.

Naše „cover girl“ Veronika Žilková miluje postavy, které jsou jiné než Žilková, ale v našem magazínu za Žilkovou je. A to je dobře. A vyplatí se rozhovor s touhle obdivuhodnou dámou dočíst až do konce, protože tam se dozvíte, že „štěstí je cesta za štěstím“. Říká se, že cesta může být cíl, a tady to platí beze zbytku.

My už kráčíme k jaru, k druhému podivnému jaru ve dvou letech za sebou. A nemusíme z toho mít úplně komfortní pocit. Ale kráčíme k němu ze zimy, která po rocích byla jaksepatří krásně bílá a očistně mrazivá i ve městech. Loni v létě nám na zahradě ani na chviličku nezežloutla tráva. I to byl ten uplynulý rok (a první týdny letoška). A dny se prodlužujou. A slunce začíná už doopravdy hřát. A zanedlouho ráno na chvilku strneme, protože něco bude jinak. A za chvilinku nám dojde, že to je tím, že už zase slyšíme ptáky, ty velké Zvěstovatele.

Je proč mít radost. I dneska. Jen je potřeba to vidět a slyšet. A nabít se tím, aby zbylo dost energie na rvačku s tím ostatním.

Krásné jaro

Michal Petrov, šéfredaktor Maxima