Příběhy obrazů

Dívka s perlou

Olejomalba malíře Johannese Vermeera, přezdívaná „Mona Lisa severu“, je považována za jedno z nejvýznamnějších děl nizozemského umění. Malíř tento obraz namaloval kolem roku 1665. A až do konce 20. století měl obraz několik názvů, jako třeba Dívka v turbanu, než se uchytil ten, který je znám dnes. 

Malba zachycuje dívku, která je natočena pohledem směrem k divákovi. Tmavé pozadí je v kontrastu s jejím světlým oblečením, čímž vystupuje její silueta. Navzdory tomu, že obraz vykazuje portrétní znaky, nejde o portrét v tom pravém smyslu slova, jde o tzv. tronii. Což jsou obrazy nizozemského zlatého věku malířství, které zachycují přehnané nebo zajímavé výrazy obličeje s výrazným oblečením – v tomto případě je to turban a perlová náušnice ve tvaru kapky.

Obraz je podepsán IVMeer, ale není datován. Těžko říct, zdali byl obraz namalován na zakázku, nebo ne. A spekuluje se, že dívka by mohla být malířova dcera. V roce 1999 napsala spisovatelka Tracy Chevalier stejnojmennou knihu, která fiktivně popisuje vznik obrazu. Podle této knihy bylo natočeno romantické filmové drama v hlavní roli se Scarlett Johansson a Colinem Firthem. Obraz je i hlavním motivem povídky „Případ s Vermeerem“ ze sbírky Dobře utajené housle, kterou napsal herec Miroslav Horníček.

Pokud byste rádi tento obraz viděli naživo, tak si zajděte do obrazárny Mauritshuis, která je součástí Národního muzea v Haagu.

Autor: Johannes Vermeer | Rok vzniku: kolem 1665 | Technika: olej na plátně | Rozměry: 44,5 × 39 cm | Umístění: Mauritshuis, Haag

Noční hlídka

Dalším zástupcem holandského zlatého věku je Rembrandtova olejomalba Noční hlídka. Noční hlídka zobrazuje vojenskou posádku a dívku s mrtvým kuřetem za opaskem. Dívka s kuřetem symbolizuje poraženého protivníka. Obraz působí mylným dojmem, že zachycuje noční scénu, což vzniklo tmavým nátěrem, který byl na obraz nanesen. Při restaurování ve čtyřicátých letech 20. století byl tento nátěr odstraněn a  vyšlo najevo, že obraz zachycuje výjev za jasného dne. Na obraze je zachycen dokonce i sám autor – jeho vykukující hlavu najdete mezi dvěma vojáky v pozadí.

Při umisťování na amsterodamskou radnici v roce 1715 byl obraz oříznut, protože se nevešel mezi dva sloupy. Při ořezu na levé straně zmizely dvě postavy a na horní straně vrchol oblouku, balustráda a kousek schodu. Kopie ze 17. století od malíře Gerrita Ludense zachycuje obraz, jak vypadal při svém vzniku. Obraz se stal několikrát i terčem vandalismu. Poprvé v roce 1975, kdy byl poškozen nožem, podruhé v roce 1990, kdy byl polit kyselinou. Po obou útocích byl obraz úspěšně restaurován.

Autor: Rembrandt | Rok vzniku: 1642 | Technika: olej na plátně | Rozměry: 363 × 437 cm | Umístění: Rijksmuseum, Amsterodam

Hvězdná noc

Tuto olejomalbu namaloval van Gogh v roce 1889. Zajímavostí je, že obraz, zachycující krajinu kolem sanatoria, kde se tou dobou malíř léčil z deprese, umělec namaloval ve dne po paměti. Pohled ze sanatoria směrem k severu zachycuje uprostřed obrazu město, nad kterým září vířící se nebe. 

Hvězdná noc zaujala i vědeckou veřejnost. Vědci zjistili, že toho rána na jaře 1889 byla při úsvitu opravdu vidět Venuše, které se říká ranní hvězda. Proto je nejjasnější hvězdou na obrazu. V roce 2004 byla malba podrobena i srovnání s fotografií z Hubbleova dalekohledu. Oblaka plynu obklopující skutečnou hvězdu se podobají vířícím hvězdám na malbě. 

Autor: Vincent van Gogh | Rok vzniku: 1889 | Technika: olej na plátně Rozměry: 73,7 × 92,1 cm | Umístění: Muzeum moderního umění, New York

Polibek

Tuto olejomalbu Klimt namaloval v letech 1907–1908 a jde patrně o jeho nejznámější dílo. Polibek znázorňuje pár stojící na kraji květnaté mýtiny v intimním objetí na zlatém pozadí. Muž je oblečen do zlaté róby s geometrickými tvary, na hlavě má věnec z vinné révy. Tyto vzory na jeho róbě připomínají secesní styl. Naproti tomu květinové šaty ženy a mýtina jsou inspirovány hnutím Arts and Crafts. 

Odkazů v současné kultuře na Polibek můžeme najít hned několik. Objevil se ve seriálu Buffy, přemožitelka upírů, Altered Carbon nebo ve filmu Tohle je válka!. Asi nejzajímavější odkaz je ten z filmu Prokletý ostrov (r. Martin Scorsese), kde Leonardo DiCaprio a Michelle Williams stojí v podobné pozici jako dvojice na původním obrazu. 

Láska, intimita a sexualita patřily k malířovým častým tématům. Jeho stropní malby na vídeňské univerzitě vyvolaly svým erotickým nádechem pozdvižení, avšak Polibek se setkal s uznáním kritiky i veřejnosti.

Autor: Gustav Klimt | Rok vzniku: 1907–1908 | Technika: olej na zlatém plátně | Rozměry: 180 × 180 cm | Umístění: Belveder, Vídeň

poslední večeře

Tuto nástěnnou malbu da Vinci maloval s přestávkami během let 1495–1498. Nejedná se o fresku, které byly v té době velmi oblíbené, protože da Vinci maloval již na suchou omítku. Malbu vytvořil pro svoje patrony Ludovica Sforzu a Beatrici d’Este. Zachytil na ní Ježíše a dvanáct apoštolů při jeho poslední večeři, kdy Ježíš všem oznámil, že bude zrazen. Zároveň se jedná o jedno z nejznámějších děl západního světa.

Zároveň existují i tři kopie tohoto díla. První dvě jsou dílem da Vinciho asistentů, mají podobné rozměry jako originál, jedná se o olejové malby a dochovaly se téměř v původní kvalitě. První z nich je umístěna v londýnské Academy of Art a druhá v kostele sv. Ambrogia ve městě Ponte Capriasca ve Švýcarsku. Třetí kopie, taktéž olej na plátně, je umístěna v muzeu Leonarda da Vinciho v klášteře Tongerlo Abbey v Belgii.

Odkazů na toto dílo existuje v současné kultuře nespočet. Nejznámější je z románu Dana Browna Šifra mistra Leonarda, který proslavil i stejnojmenný film s Tomem Hanksem. Dan Brown zde popisuje, že malba je hlavní stopou k tzv. svatému grálu. Vzhledem k použitým metodám malby, různým povětrnostním podmínkám a bombardování za druhé světové války je zachována pouze malá část malby. A proto v roce 1978 začala velká restaurátorská akce, která trvala až do roku 1999.

Autor: Leonardo da Vinci | Rok vzniku: 1495–1498 | Technika: vaječná tempera | Rozměry: 460 × 880 cm | Umístění: Santa Maria delle Grazie, Milán

Výkřik

Nejvýznamnější expresionistické dílo norského malíře Edvarda Muncha zachycuje výkřikem zkřivenou tvář na rudém pozadí. Dvakrát se obraz stal terčem profesionálních zlodějů. Ale v obou případech byl obraz vždy nalezen. V roce 2012 byl obraz ze soukromé sbírky vydražen za 120 milionů dolarů.

Inspirací pro vznik obrazu byla příhoda, která se malířovi stala, když na procházce se svými přáteli pocítil náhlou slabost, musel se opřít o zábradlí a viděl krvavě rudé nebe. Podle vědeckých poznatků dochází k tomuto jevu v severských zemích. Objevila se i teorie, že Munch mohl sledovat erupce sopky Krakatoa, které byly viditelné na přelomu let 1883 a 1884.

Výkřik měl též velký dopad na popkulturu. Andy Warhol vytvořil sítotiskové kopie, aby zbavil obraz magické aury. O to se snažil už sám Munch, kdy vytvořil litografickou verzi, která se dá snadno kopírovat. Reprodukce obrazu se objevuje na řadě spotřebních předmětů.

Autor: Edvard Munch | Rok vzniku: 1893 | Technika: olej, tempera a pastel na lepence | Rozměry: 91 × 73,5 cm | Umístění: Národní galerie, Oslo

Stvoření Adama

Tuto fresku na stropě Sixtinské kaple zhotovil Michelangelo na zakázku papeže Julia II. Dílo zachycuje biblické zrození života z knihy Genesis, kdy Bůh dává Adamovi život skrze jejich dotyk rukou. Bůh se vznáší nad Adamem na fialovém objektu, který svým tvarem připomíná mozek. Michelangelo tím mohl znázornit, že Bůh tak Adamovi vdechl i rozum. Zároveň se za pravou rukou Boha krčí postava, která připomíná ženu. Tvrdí se, že by to mohla být Eva.

Inspirací pro vznik fresky mohla být středověká hymna Veni Creator Spiritus, kde se zpívá o prstu otcovy pravice, která v duši rozsvěcuje světlo. Dalšími zdroji inspirace jsou obraz italského sochaře Lorenza Ghibertiho Stvoření Adama a Evy nebo kamej znázorňující římského císaře Augusta jedoucího na Kozorohovi.

Na dílo najdeme i mnoho odkazů v současné kultuře. Ten nejvýraznější bude, když společnost Nokia použila detail dotyku rukou ve své reklamní kampani.

Autor: Michelangelo | Rok vzniku: 1508–1512 | Technika: freska | Rozměry: 280 × 570 cm | Umístění: Sixtinská kaple, Vatikán

Zrození Venuše

Tento renesanční obraz namaloval Botticelli a zachytil na něm postavu právě zrozené Venuše stojící na lastuře, kterou vítr žene ke břehu. Vítr je zde vyobrazen v podobě dvou Zefyrů. Na břehu na Venuši čeká Hóra, která ji chce obléknout do květinového pláště.

Venuše je symbolem plodnosti, lásky a sexuální touhy. V tomto případě Venuše znázorňuje nejen lásku pozemskou, ale i tu duchovní. Lastura symbolizuje ženské sexuální orgány. 

Obraz je namalován na dvou kusech plátna, které k sobě byly sešity. Po dokončení obrazu a zarámování byla ještě na světlá místa nanášena zlatá barva a poté byl celý obraz zalakován světle šedým lakem s použitím vaječného žloutku.

Botticelliho Venuše byla ve své době pokládána za vzor ženské krásy.

Autor: Sandro Botticelli | Rok vzniku: pravděpodobně 1484–1486 | Technika: tempera na plátně | Rozměry: 172,5 × 278,9 cm | Umístění: Galleria degli Uffizi, Florencie